Výlety

 

 Posázavský výletní okruh


Stále po modré - pěšky i na kole za krásami Českomoravské vrchoviny v okolí obce Sázavy

Vycházková trasa okolím obce je v terénu vyznačena modrými čtverci s černým písmenem „S“. Celková délka okruhu je asi 12,5 km a lze jej zdolat pěšky i na kole. Je veden převážně po cestách a komunikacích mimo provoz a jeho nejnižší místo u řeky Sázavy je ve výšce asi 500 m nad mořem a nejvyšší bod - kopec Rosička - v nadmořské výšce 645 m. Na tomto kopci je také postavena rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 24 m nad terénem. Vycházkový okruh tak nabízí výhledy na rozsáhlé území Českomoravské vrchoviny i procházku romantickým údolím řeky Sázavy.
Výchozí bod trasy se nachází u kulturního domu, kde je také možné získat potřebné informace (informační tabule, obecní úřad). První jeho část nás zavede do lesnatých strání údolí řeky Sázavy. Cestou po levém břehu řeky se dostaneme k dřevěné lávce, po které přejdeme na pravý břeh řeky a ocitneme se v romantickém zákoutí
s kamenným viaduktem, pod jehož klenutím protéká řeka a vede původní železnice postavená v roce 1898 z tehdejšího Německého Brodu do Žďáru. Dodnes je v občasném provozu a Klub přátel kolejových vozidel z Brna ji v letních měsících využívá pro jízdy výletních vlaků ze Sázavy do Přibyslavi. Je to poslední zachovalý úsek této tratě. Dále nás stezka povede podél nové železniční tratě Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou, mineme nádražní budovu a dostaneme se zpět k řece Sázavě. Pokud z trasy odbočíme po mostě přes řeku, dostaneme se k pohostinství s názvem Starý hostinec, který nabízí občerstvení a teplá jídla po celý den a příjemné posezení v letní zahradě. Před hostincem stojí Boží muka z roku 1739, která jsou nejstarší kulturní památkou v naší obci a na dohled od nich můžeme vidět celkově opravenou katolickou kapličku z roku 1764. Dáme-li se dále po trase, projedeme částí obce a pokud po vjezdu na státní silnici odbočíme vlevo, dostaneme se do obce Velká Losenice. Modrá značka místního okruhu nás však dále zavede na okraj obce, kde se tento okruh na několik set metrů spojí s trasou dálkové Posázavské cyklotrasy. Právě v tomto místě budeme míjet bývalý Pekelský dvůr (původně hamr, potom mlýn, dnes je zde v provozu malá vodní elektrárna využívající původního vodního náhonu na mlýn a pila). Po chvíli se však opět odkloní a dá se vlastní cestou k hájence zvané Štenice. Těsně před ní po levé straně cesty mineme smírčí kámen, zapsaný v seznamu kulturních památek. Lesní cesta, která nás zavede až na státní silnici, je společná i pro Hamerský vycházkový okruh. Asi v polovině můžeme odbočit vpravo a dostaneme se do bývalého lomu na kámen s názvem Štenice, jež je dnes upraven pro posezení a odpočinek. Po vycházkovém okruhu pak budeme dále pokračovat obcí Česká Mez až přijdeme do obce Rosička. Před obcí Česká Mez je možné odbočit vlevo na lesní cestu, která nás přivede k Matějovskému rybníku s chráněnými hnízdišti ptactva. Případně je možné projít naučnou stezkou, jež je zde vyznačena a podívat se do Babínské přírodní rezervace. Z obce Rosička se můžeme vydat na Rosický kopec a zde po točitém schodišti vystoupat na vyhlídkovou plošinu rozhledny. Vynaložená námaha bude oceněna opravdu pěkným výhledem po velké části Českomoravské vrchoviny. Na cestu zpět k výchozímu bodu okruhu se opět připojíme k trase dálkové Posázavské cyklotrasy. Přímo v obci se můžeme zastavit u starého kamenného mostu přes řeku Sázavu pod Špinarovým mlýnem - byl postaven po roce 1714, kdy povodeň z protržených hrází Dářka a dalších rybníků zničila nejen zdejší mosty, ale i všechny budovy v blízkosti řeky. Vedle stojící opravené stavení je původní budova valchy. Jednu z dalších kulturních památek - kostel Českobratrské církve evangelické z roku 1785 s věží přistavenou přesně o 100 let později a farou z roku 1844 najdeme dále po trase okruhu. V těsném sousedství fary stojí první budova školy v Sázavě (dnes truhlárna), která byla také evangelická a byla postavena v roce 1790. Budova nové školy v těsném sousedství pochází z roku 1895.


Rozhledna Rosička

 

Provozovatel: obec Sázava  - Vstup je na vlastní nebezpečí.

 

Rozhledna stojí na kopci Rosička 645 metrů nad mořem. Vyhlídková plošina je ve výšce 24 m nad terénem. Stavba je složena z pěti dílů, z nichž první dva o průměru 2m a každý o délce 12 m s vnějším točitým schodištěm tvoří rozhlednu. Ta je zakončena vyhlídkovou plošinou. Další tři díly jsou již menšího průměru. Každý má délku 6 m a slouží provozovateli sítě OSKAR. Stožár by měl odolat větru o síle 200 km/hod. Provozní řád je umístěný na oplocení a přesně stanovuje podmínky pro návštěvníky a také vyjmenovává okolnosti, za kterých je zakázáno na rozhlednu vstupovat.

 

Naučná stezka Babín

 

Naučná stezka po březích Babínského a Matějovského rybníka je malou botanickou zahradou vodní, pobřežní a rašeliništní květeny. Měří asi 5,5 km a obsahuje 11 zastávek s informacemi na panelech. Nechybí zde ani ornitologická pozorovatelna, pozornost se věnuje chovu ryb, pobytu ondater, těžbě rašeliny a následné změně vegetace, rašelinným loukám, atd. Do roku 1972 se zde těžila rašelina.

 

Rozštípená skála

 

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Výška:20 metrů

Jištění : Ano (nýty)

Parkování : 1 km

 

Trochu opomínanou oblast s velkým množstvím lezeckých tras najdete nedaleko Žďáru nad Sázavou u obce Hamry na Českomoravské vysočině. Obec Hamry celou projedete a před železničním přejezdem je dobré nechat auto. Pokračujte po svých k říčce v údolí a podél ní se asi po kilometru dostanete přímo pod skálu. Pohodlnější cesta vede po vyšlapané cestičce u kolejí, ale skálu tudy můžete lehce minout. Od potoka ji přehlédnout nemůžete. Skalní útvar je asi 100 metrů dlouhý a místy až 15 metrů vysoký. Lezecké trasy jsou osazeny jištěním a jejich náročnost se pohybuje v rozmezí V.-VII.. Název skály je odvozen od "rozštípení" dvou bloků ve spodní části, mezi kterými vznikla asi dva metry široká trhlina. Přímo v ní najdete nejnáročnější trasy s obtížností VII. Od roku 1974 je tento jedinečný útvar vyhlášen přírodní památkou a je potřeba se podle toho chovat. Nepoužívejte magnesium a přenosné jistící pomůcky (friendy, vklíněnce).

 

 Jezírko Vápenice - pověst

                 

 Na Hamerském vycházkovém okruhu se nachází tichý, romantický a přitom melancholický koutek. Je to místo s malým jezírkem, s čistou zelenou vodou - Vápenice. Nebývala zde vždy voda. V dřívějších dobách to byl prázdný, opuštěný vápencový lom.

Nedaleko odtud stával kdysi zámek. Zámecký pán byl velmi přísný a bohatý, ale stále toužil po ještě větších penězích. Byl také velice lakotný. Jeho hezká paní zemřela již dávno pro jeho špatné vlastnosti. Zůstala mu ale dceruška, Bohunka, která byla velmi hezká a milá. Byla dítětem přírody milovala les a vše, co v něm žilo. Časem z dítěte vyrostla pěkná mladá dívka. Poznala mladého statného myslivce, který byl ve službách jejího otce. Zamilovali se do sebe. Zámecký pán to neviděl rád. Hledal nějakého bohatého ženicha a skutečně ho našel v jedné cizí zemi. Ten však byl nejen ošklivý, ale i velmi zlý a snad ještě lakotnější než sám otec.

Myslivec, jmenoval se Petr, přemlouval dívku, aby s ním utekla někam daleko. Bohunka s ním odejít nechtěla, měla strach z pomsty svého otce a hlavně z trestu, který by potkal Petra.

V den, kdy mělo dojít k zasnoubení a cizí hrabě přijel s velkou skupinou hostů, Bohunka zmizela. Všichni ji hledali, ale Bohunka nebyla k nalezení. Rozhodla se, že s Petrem přeci jen uprchne. Oblékla si své nejhezčí šaty, zelené jako louka, kterou tolik milovala, a čekala na Petra na okraji vápencového lomu v malé jeskyňce. Petr dlouho nepřicházel, Bohunka byla smutná a myslela, že už nikdy nepřijde. Začala plakat, slzy jí stékaly k po tváři a padaly k zemi, spojovaly se do potůčku, který stékal dolů do lomu. Lom se plnil až voda ze slz stoupala k jejím nohám a ještě výše. Tu jí voda uchopila a unášela po hladině. V ten okamžik přiběhl Petr, chtěl Bohunku zachránit, skočil do vody a sevřel jí v náručí.

V témž okamžiku přišel i zámecký pán se svými lidmi a viděl, co se stalo. Poručil svému služebnictvu, aby skočili do vody a Bohunku zachránili. Bylo to již zbytečné, voda stáhla milence ke dnu.

Od té doby je voda ve Vápenici čistá se zeleným zbarvením od zelených šatů a dole spí klidně Bohunka a Petr.

 

 Sochy M.Olšiaka:

 

Socha Mamuta se nachází na trase Hamerského vycházkového okruhu, v blízkosti „Rozštípené skály“. Pokud dojedete k penzionu Najdek a dáte se po lávce přes řeku Sázavu a půjdete stále rovně do lesa, bezpečně dojdete k Mamutovi.

 

 Socha koně, který se snaží vytáhnout vůz z vody se nachází na odbočce k restauraci „Na Ranči“.
Sochu nechal vybudovat majitel restaurace a Ranče pan Jan Štefáček. Sochu vytvořil pan Michal Olšiak.

 

 Socha „Hamroně“ se nachází na Hamerském vycházkovém okruhu. Půjdete li od Benzinové čerpací stanice doprava směrem do Hamrů nad Sázavou již zdálky jej uvidíte. Sochu nechala vybudovat obec Hamry nad Sázavou. Sochu vytvořil pan Michal Olšiak.

Na našem Hamerském vycházkovém okruhu vyrostla pod rukama Michala Olšiaka a za podpory obce, další betonová socha. Je to takové abstraktní pojetí šneka a žáby v jednom. Dlouho jsme přemýšleli jak toto dílo nazvat. Chtěli jsme něco k názvu obce a pak přišel nápad : „HAMROŇ“!  Ten se líbil i autorovi Michalovi a tak tedy zde máme našeho Hamroně, který vítá všechny návštěvníky naší obce, kteří k nám přicházejí v dobrém úmyslu od Žďáru nad Sázavou. Je to takový náš strážce. Pokusili jsme se k němu vymyslet zrovna tak abstraktní bajku, která by se časem mohla stát pověstí.   Starosta obce

 

Pověst o Hamroňovi

Kdysi dávno, už by ty roky snad ani nikdo nespočítal, žil tady u Vápenice zvláštní tvor. Kde se vzal, nikdo neví. Jedni říkali, že přilezl až odněkud z Afriky, kde je podobných tvorů víc, jiní jim na to ale často opáčili, že v Africe je teplo, a tak by tady asi takový tvor přežít nemohl a umřel by na nachlazení a že je odněkud ze Sibiře a dostal se sem s nějakým ruským kozákem, co chtěl potlouct Napoleóna. Buď jak buď, žil tady.
Byl to tvor zvláštní. Lidí se nejdřív hodně stranil, vyhýbal se jim a s funěním utekl do pralesního houští, sotva je slyšel. A když ho přeci jenom někdo zahlédl, tak uviděl tak nanejvýš ty veliký oči, jak na něho zvědavě a přitom se strachem koukají.
Tvor, pak se mu začalo říkat Hamroň, protože u těch Hamrů se nejčastěji objevoval, po sobě největší stopu nechával v zimě. Nikdo totiž neměl tak veliký nohy, nebo to jsou ruce – čert ví – jako on. Ani po nich snad nechodil, spíš se po nich plazil jako nějaký had, nebo šnek nebo nějaké podobné zvíře. A právě to plazení bylo na počátku celé téhle povídačky.
Tehdá byla zima. Ale zase ne tak tuhá, aby všechno zamrzlo půlmetrovým ledem. Hamroň si to tak šinul lesem, a protože byl už sníh, nepoznal, že led na rybníku Dívka je tak slaboučký, že by neudržel snad ani vrabčáka. A on si to tím svým šinutím zamířil rovnou přes tu Dívku, jak spěchal zpátky z pole do lesa. A víme, co se muselo stát.
Najednou se ozval křach a pak žbluňk a milý okatý Hamroň se propadl pod led. Cákal se ve studený, úplně ledový vodě, až to slyšely děti, co si o kus dál za kopcem stavěli sněhuláka. Nad slunce je jasnější, že jak se něco takového stane, tak kluci neváhají a metou se podívat, co se stalo.
Vedl je nějaký Jaroušek … no ono mu bylo už skoro patnáct, tak mu říkejme raději Jarda. Když doběhly k Dívce, a že jich bylo hejno – myslím, že osm, nezaváhaly ani na chviličku a hned že Hamroňovi pomohou. Ono o lidech z Hamrů se vždycky říkalo, že mají srdce na pravém místě. Za chvilku našly někde dlouhý klacek a tím dosáhly až k tomu topícímu se nebožákovi.
Hamroň se posledními zbytky sil zachytil a ta partička dětí ho silou největší z vody vytáhla. Ale na břehu to už bylo doslova boží dopuštění. Tvor, co pobral něco ze šneka a něco z jiných zvířat, se chvěl jako nevím co a úpěl a vzdychal … prostě mrzl. A největší zima mu byla na ruce.
Ono si to vemte: když máte malé ruce a máte je prokřehlé až na kost, je to hrůza… ta zima pod nehty … A teď Hamroň ruce jako stůl, nehty jako židličky, to je pak zima, že se ani nedá popsat.
Jarda i ostatní děti to viděly a i když jimi trochu lomcoval strach, přeci jenom jim té polozmrzlé mokré hromádky smutku bylo líto. A tak Jarda vymyslel, že když si každý z nich sedne na jeden prst a pěkně se na něm zavrní, tak by to snad mohlo pomoci a hlavně zahřát. Naštěstí měl Hamroň jenom osm prstů a tak si každý našel ten svůj, ten nejmenší zbyl na Jeníčka, protože jeho prdelka byl tak akorát.Hamroň byl radostí bez sebe. Už si myslel, že snad zmrzne a ono ho zatím hřálo teplíčko! Na koncích prstů, kde to zebe až na kost! Byl dojetím bez sebe a už už se mu v obrovských očích objevovaly slzy…
No a tak parta malých kluků z Hamrů zachránila velikého Hamroňe.
A když je někdo zachráněný velký, tak se taky dokáže královsky odměnit. Nejenom to, že kluky pak odvezl domů, ale dal si takový slib: bude pomáhat všem, kdo v lesích mezi Hamrami a Žďárem budou bloudit, nedopustí, aby se někdo ztratil a vůbec bude vždycky po ruce, když to bude nutné. A jak řekl, tak se stalo. Od té doby nikdy nikdo nezabloudil. Vždycky se jakoby zázrakem objevila nějaká cestička, kterou se mohl pocestný vydat, svým mohutným tělem v zimě prošlapával cesty ve sněhu a obrovskýma očima dohlížel na to, aby se nedělo nic zlého, co by lidem z okolí mohlo buď jen trochu ublížit. Prostě všem zdejším a všem, kteří tudy v dobrém procházeli, pomáhal.
Lidé ho za to měli rádi, i když byl k vidění jenom zřídka. Věděli však, že tam někde v lesích žije tvor, na kterého se mohou v tom nejhorším případě vždycky spolehnout a tak mu do lesa na různá místa nosili často dárky a jídlo.“

 

PŘIBYSLAV

 

Přibyslav patří mezi města, která soustavně pečují o historické památky.

Nejstarším objektem, který tvoří neodmyslitelnou dominantu města, je gotická věž z roku 1497. S věží sousedí barokní kostel sv. Jana Křtitele, vysvěcený v roce 1753. Poblíž městské věže se nachází i bývalý ženský špitál z roku 1692. V současné době jsou ve Starém špitále dva sály, z nichž jeden slouží jako obřadní síň, celá budova pak slouží k pořádání výstav, přednášek a kulturních akcí. Přibyslavský zámek byl vybudován Zachariášem z Hradce v roce 1560 na místě bývalého hospodářského dvora, jenž patřil k přibyslavskému hradu a byl vypálen při dobývání města v roce 1424. Zadní, starší část zámku je postavena ve stylu italské renesance. V objektu se nyní nachází Hasičské muzeum a Centrum hasičského hnutí

Legendárního vojevůdce Jana Žižku nám dodnes připomíná Žižkova mohyla, která byla postavena na místě jeho úmrtí v roce 1874 podle architekta Wiehla stavitelem ing. Josefem Šupichem. Restaurátorské práce byly provedeny v loňském roce restaurátory kamenných památek Petrem Mášou a Jaroslavem Mášou s finanční podporou MK ČR. Město Přibyslav jako vlastník této památky dále realizuje za podpory SFŽP úpravy zeleně v přiléhajícím parku.

 

Další pamětihodností města je známá jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky v parku přibyslavského zámku.

 Školství v Přibyslavi je doloženo nadační listinou Zdeňka z Ronova z roku 1366, která pojednává o podpoře žáků za zpěv při církevních obřadech. V roce 1407 byl v přibyslavské městské škole ustanoven rektor jímž byl univerzitní bakalář Držko. Nynější budova staré školy odpovídá podobě z roku 1797 a nachází se na místě původní školy dřevěné.

 

Hrad Ronov

 Nedaleko města Přibyslav se tyčí zříceniny hradu Ronova, vybudovaného ve 13. století pány z Ronova.

Zřícenina hradu Ronov se v současné době nachází uprostřed rozsáhlé obory. Vstup je povolen jen po značené cestě, je zákaz vstupu mimo cestu. (Obora slouží k výzkumným účelům, ale občas se zde provádí i odstřel a nepředpokládá se, že se mimo cestu bude pohybovat něco jiného než zvěř.) Takže pozor, neodpovídá značení na turistické mapě. Přístupová cesta je od mostu přes Losenický potok v Ronově nad Sázavou - odbočka ke hradu, ale na začátku odbočky je zamalované značení. Odbočka se pozná podle informační tabule, že je vstup povolen jen po značené cestě, teda pokud zrovna tu ceduli někdo nezničil. Červená značka nevede při potoce, ale po silnici - ze silnice je možné pozorovat zvěř v oboře.

 

Sázava

První zmínka o obci ležící na stejnojmenné řece je z roku 1406. V okolí byly stříbrné doly – na Peperku – a hamr zvaný Peklo. K hamru patřila poč. 15. stol. i tvrz, dvůr a obec Sázava.

Před vchodem do kostele je pamětní kámen k výročí upálení Mistra Jana Husa – 1915

U školy mají svůj památník padlí z 1. světové války.

Hranolová kaplička s jehlancovou střechou vznikla na návsi kolem roku 1800. Je krytá šindelem a kamenný kříž vedle ní je z roku 1845. Podobný stojí ve vsi ještě jeden 1860. Naproti kapli se zachoval selský statek z pol 19. stol se štukovou figurální výzdobou. Sloupková Boží muka proti Technikovu hostinci – nyní Starý hostinec mají pocházet z roku 1739.

Kamenný dvoubloký most přes Sázavu pochází z 18. století, měří 20 m a je už mimo provoz. Zůstává však pozoruhodnou stavební památkou.

Krásný žulový kámen s vytesaným křížem a horní částí hole stojí nedaleko hájenky Štěnice.

Levý břeh Sázavy je dobře průchodný až k hradu Ronovu.

 

JIHLAVA - ZOO

Zoologická zahrada leží v údolí řeky Jihlávky v lesoparku Březinovy sady, 10 minut pěší chůze od centra města. Byla založena v roce 1957, stala se jednou z prvních ZOO bez mříží v ČR a je známá ojedinělými odchovy vzácných druhů zvířat. Je otevřena celoročně každý den. Děti mohou využívat netradičně řešený dětský koutek s kontaktní ZOO. Parková úprava s množstvím laviček nabízí příjemný odpočinek. V případě nepříznivého počasí je možno navštívit exotárium s expozicemi primátů a plazů, také pavilon kočkovitých šelem umožňuje pohled na zvířata z bezprostřední blízkosti. V Amazonském pavilonu se nachází kolekce vzácných drápkatých opic, které jsou kromě kočkovitých šelem a plazů specializací ZOO. Na ploše 6,5 ha chová v současné době přes 400 zvířat ve 100 druzích.

Otevírací doba:

letní sezóna (květen - září): 8:00 - 18:00

zimní sezóna (listopad - březen): 9:00 - 16:00

duben a říjen:  9:00 - 17:00

Vstupné:

letní sezóna (květen - září)         70,- Kč dospělí      35,- Kč děti, důchodci, studenti
zimní sezóna (říjen - duben)      60,- Kč dospělí      30,- Kč děti, důchodci, studenti

Vstup se psy není dovolen, ale lze použít box pro psa (15,- Kč).

Telefon:  567 302 839, 567 573 730

 

JIHLAVA – Vodní ráj

Otevírací doba:

Venkovní areál     Po - Ne 10:00 - 19:00 (v závislosti na počasí)

 Krytá část            Út - Čt, Ne  10:00 - 20:00

                             Pá - So         10:00 - 21:00

 

Telefon:  567 230 165, 567 230 166

Koupaliště s celoročním provozem Vodní Ráj nabízí krytý bazén s atrakcemi - krytý tobogán dlouhý 92 m, divoká řeka, venkovní vyhřívaný bazén, brouzdaliště, masážní trysky, skupinová vířivka, perličková lůžka, vodopády a také sauna a pára. V relaxační zóně najdete místo pro odpočinek, občerstvení, veslařský trenažér a pro nejmenší dětský koutek. (70Kč/hodina)

V letním období jsou v provozu také venkovní bazény a brouzdaliště pro děti, kde jsou připraveny rovněž některé atrakce - skluzavka, tobogán 85 m, vodní hrad, divoká řeka, aquadrom. (75Kč/den) K dispozici jsou také dvě venkovní víceúčelové hřiště (tenis, nohejbal, volejbal 120,-/hod; beach volejbal 80,-/hod)  


V ceně vstupného je obsaženo využití sauny, páry, vodních atrakcí a tobogán, s výjimkou masáží a solárií.

 

Skanzen

 

Město: Hlinsko v Čechách
Okres: Chrudim
Turistická oblast: Východní Čechy
Kraj: Pardubický kraj

 

 

Veselý Kopec je osada tvořena několika zemědělskými usedlostmi, rozkládajících se v krajinném prostředí nad úvalem řeky Chrudimky. Dnes Veselý Kopec nabízí ukázku Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina, převážně pak zemědělských staveb a staveb na zpracování zemědělských produktů.

První osidlování proběhlo pravděpodobně ve 14. století, avšak první zpráva je až z roku 1653. Skanzen lidové architektury se skládá ze čtyř částí. Z Veselého kopce; několik usedlostí s mlýnem. Ze Svobodných Hamrů; železářská osada, Možděnic; kovárna, řemeslné dílny a Betlému v Hlinsku; roubené domky.

 

Poznámka

Záchranné práce se na Veselém Kopci provádějí od roku 1970

Kontakty na tento turistický cíl

Ulice  Příčná 350

Telefon 469311733

 

Žákova hora – Prales

Tato SPR byla založena v roce 1954 o rozloze 14,98ha na stejnojmenné hoře, kde se uchoval zbytek přirozené jedlobučiny s příměsí smrku, javoru klenu a javoru mléče s typickým podrostem horských lesů hercynské oblasti. Padlé a odumřelé kmeny, trouchnivějící pařezy porostlé stínomilnými rostlinami, mechy, lišejníky a dřevními houbami i bujný bylinný podrost, dodávají území pralesovitý ráz. Zachovala se zde bohatá fauna měkkýšů, mezi jinými je zde i karpatský druh Pseudalinda turgida a dále horská dešťovka Eisenia submontana, žijící v tlejícím dřevě. Jde o typickou ukázku původního charakteru a složení lesů vyšších poloh Českomoravské vrchoviny.

 

"Díky této rezervaci máme dnes nesmírně cennou ukázku dlouhodobého přirozeného vývoje a střídání vývoje dřevin místního původu."

 

Orchestrion na Veselíčku

Orchestrion na Veselíčku je jedním z posledních hrajících orchestrionů v Česku. Můžete jej na vlastní oči uvidět ve Veselíčku u Žďáru nad Sázavou.

Hrací skříň stojí hned za vchodem do hostince. Orchestrion je stále plně funkční a na požádání ho zde návštěvníkům pouští. Byl vyroben před rokem 1850 ve Vídni a vyhrává staré kankány, „kmochovky“ či lidové písničky.

Veselíčský orchestrion má celkem pět výměnných hracích válců, přičemž na každém z válců je starými řemeslníky sestaveno osm melodií. Ladit ho přijíždí varhaník z Krucemburku.

Hrací skříň objevil v bazaru ve Vojnově Městci prapraděda nynějšího spolumajitele a zakoupil ho hned na začátku provozu hospody. Přestože je orchestrion zanesen do seznamu českých památek, je stále soukromým majetkem.

tel. 566 622 956, 608 630 613

provozní doba:

Út-Čt 16 - 21 hod.
Pá 16 - 24 hod.
So 16 - 23 hod.
Ne 16 - 22 hod.